Tohle je můj blog, z toho vyplývá, že tady jsem zákon já a jakmile mi sem někdo napíše nějakou pitmou reklamu, bez milosti ho zablokuju. Názory, že mám "hezů BloGíseQ" si můžete strčit za klobouk, stejně jako růžovou, Justina Biebera i Hannu Montanu.Takže nic takového, za prvé pro dobro mého blogu a za druhé pro dobro vašeho klobouku, za který byste si to museli strčit...

Rozloučení, aneb donutili jste mě k tomu...

13. dubna 2011 v 19:08 | Rebecca Ciel Lorian Michaelis |  Myšlenky dobré i zlé

Vážené lidstvo. Já vážně nechci nikoho urážet, což se mi už bohužel asi povedlo, ale... Byla jsem jen naštvaná na ty, co mi na mé pozvání na oslavu narozenin odpověděly, "že myjí Aničce nohy" a tím článkem jsem si jen vylila zlost. Ale něco pravdy na něm bude, ta "blonďatá věc" mě pořád štve, ale opravdu mám ve třídě i lidi, co mi vážně nic neudělali.

A teď k mé údajné nafoukanosti: Sorry holky, ale my si vážně asi rozumět prostě nebudeme, já si žiju ve svém vlastním světě. A to že na mě kašlete... já nevím. Nemusíte mě obskakovat. Já vážně nemusím lozit do vašeho světa. Já vím, že jakmile si založím blog, jsem bez soukromí. Jsem ochotna tohle riziko podstoupit, ale přece jen, co je moc, to je moc.
A že se chlubím svými úspěchy? Když se nepochválím sama, kdo to za mě udělá? Rodiče? Těžko.

A to že nesnáším naši třídu? Má své klady i zápory. A proč se mi vybavují jen ty zápory, nevím. A Verčo, máš pravdu, Sabča ani Miloš, dokonce i víc lidí mi neudělali opravdu nic. A navíc, je normální chtít někdy všechny kolem zabít. Ale není normální když to uděláte. A já nehodlám naši třídu hromadně vyvraždit jen proto, "že jsem se prostě naštvala". Škoda jen, že jsem je díky své nerozvážnosti takhle pomluvila... No, snad to pochopíte. Dovoluji si záležitost prohlásit za uzavřenou. Není to tak, že vás nenávidím. Většina třídy mě vážně nevadí tak moc, jak líčím v předchozím naštvaném článku.

Možná to vyznělo tak, že se teď vymlouvám, že jsem to tak nemyslela. Myslela jsem to tak. To není omluva. Jen přiznávám svou chybu. Opravdu jsem tím článkem chtěla ranit, shledávám smysl článku již naplněným a tím pádem je zbytečné se jím dále zabývat. Aspoň pro mě teda.

Verčo, Lindo, Sabčo, Báro, Deniso... (a hromada dalších lidí, hlavně kluci), vím, že mi to zřejmě neodpustíte, sama vím jak je odpustit těžké. Ale proti vám vážně nic nemám.

Marki, Nikčo, Aničko: Ten vroubek s tou oslavou si u mě nesnažte smazat. Nejsem tak dobrý člověk, abych zapoměla.

A Lenko a Kájo: Leni, za zablokování se omlouvám, nicméně, co si budem nalhávat, necítím k vám nic. Žijete si samy pro sebe, stejně jako já, nenavážíte se do mě a necháváte mě na pokoji. Já vás taky nechám být. Řekly jste co jste chtěly

...Končím s blogováním. Definitivně. Nemá cenu se tím trápit dál, nemá cenu si dělat výčitky svědomí, jen kvůi takové zbytečnosti jako je blog. Nesmažu ho jako zbabělec, stále bude přístupný, ale.... Už na něj nevlezu.

Sbohem. Vaše Rebecca
 

Přísahám při hvězdách...

8. dubna 2011 v 15:11 | Rebecca Ciel Lorian Michaelis |  Myšlenky dobré i zlé
Měla jsem krásný sen o tom, jak mě lidi budou mít rádi... Jak budu jednoho dne úspěšná a jak budu udivovat... jak se projeví talent, o kterém jsem neměla ani tušení...

Všchno až na to první se splnilo. Tak proč ne ten první? proč? Cožpak celá planeta žárlí na postup do krajského kola češtinářské olympiády? Cožpak každému vadí, že nejsem COOl a že nejsem blondýna? Kdybych se zabila, budu vůbec někomu chybět? Snad. Snažím se marně zaplašit pesimistické otázky honící se mi hlavou. Dosud jsem takové myšlenkové pochody neměla... Ale teď... Otevřela jsem prostě oči. A všimla jsem si, že jsem se odřekla sěta. A nebo se svět odřekl mě.

...Kdo zvolí hřích, plamen a spoušť, ať zná i pád...

Před měsícem jsem vyrobila nádherné pozvánky na narozeniny a dokonce ne na počítači. A co se nestalo? Tři ze čtyř pozvaných nepřijdou, prý si musí "navzájem umývat nohy". A to jako myslím vážně, nevymýšlím si. Tím je jasné, že na mě definitivně kašlou a že je mi zase souzeno během přestávek osaměle bloumat po škole. A nebo taky ne... Ta jedna přece pozvání neodmítla. O to ji mám radši. Je poslední ze třídy, kdo mě bere jako lidskou bytost.

...Tak to musí být, ten zákon tu platí...

Nebudu dělat chudinku osamělou. Nebudu dávat najevo, jak mě tím ranily. Budu dělat jako že jsou vzduch. A přitom za to může jediná osoba. Má dlouhé blonďaté vlasy a xichtem připomíná štěně buldoka a myslí si, že je střed vesmíru (což je blbost, střed vesmíru jsem já :-)). A ta bytost je neuvěřitelně ukecaná a kazí mi život už třetí rok....

...Jinak smýšlel jen Lucifer...

Jednoho odpoledne, což už jsem psala, jsem byla na narozkách jedné z pozvaných. A tam ta blonďatá věc, která myslí jen na hadry a na sex a taky o tom neustále žvaní byla ve svém žilu. A tím pádem jsem kašlala na společenského ducha a stáhla jsem se do sebe. A tím pádem si z toho holky vyvodily, že jimi nějak opovrhuju a vykašlaly se na mě a tím pádem jimi opvrhuju doopravdy. Jediná z pozvaných na mě nekašle.
Ona mi totiž život znepříijemňuje tři roky - vždy, když si vykecávám s Moi na zastávce, ona se k nám přilepí a žvaní o tom,co jí otec koupil. A já si můžu stát v ústraní a koukat na hvězdy. A je jedno že nejsou vidět. I tato, zdánlivě nesmyslná činnost má daleko větší smysl než její kecy.

...ty kdož ses dlužníkem stal, tak plať!...

Ano, možná je chyba na mé straně, ale možná taky ne. A nakonec, všechnio zlé je k něčemu dobré. Místo tří uhihňaných kačen pozvu Moi, přijde i jedna z původně pozvaných... A uděláme si odpoledne plné upřímného kamarádství, už mě omrzely lži a přetvářka. Už si nebudeme na nic hrát, drazí spolužáci. NESNÁŠÍM VÁS!! Kromě tebe, Verčo. K tobě jsem byla před dvěma lety hnusná a teď toho lituju a divím se, žes mi opustila a že js mě jako jediná neodmítla. Ano, zveřejňuju tvé jméno, protože, když už jsi poslední z dvaatřiceti lidí, co se mnou sdílí třídu, tak snad můžu.

... Ten řád je fér...

A víte co? Možná mi tohle vyhovuje. Proč nadále poslouchat své přehnané ambice. Jsem jedna z mnoha, neám větší naději že se nějak zviditelním než ostatní. Budu se s tím muset smířit. Ale i tak.... Tu blondýnu si podám. A to přísahám...

Přísahám při hvězdách!!! (Ach, mí zlatí Bídníci)

Omlouvám se za to, že jsou mé články o ničem. Já to nedělám naschvál.

Grafika - Stars (Ciel + Sebastian)

8. dubna 2011 v 13:03 | Rebecca Ciel Lorian Michaelis |  Obrazárna
Tak jsem se při poslouchání písničky Stars (Tam ve hvězdách) z Bídníků nějak dokopala poctít hvězdami i Ciela a Sebbyho...
Děsivě poetický lay, plný hvězdiček atd... Ale celkem se mi líbí, ale zklamu vás, je celkem jasné že je jen pro mě, takže.... smůla. Mám ale dobrou zprávu pro účastnice soutěže - můžete si objednat lay na přání, jak s ním naložíte je vaše věc. Já totiž jinak na přání nedělám, to se mi za prvé nechce a za druhé, kdo by chtěl něco ode mě?
 


Soutěž končí, protože...

7. dubna 2011 v 20:12 | Rebecca Ciel Lorian Michaelis |  SOUTĚŽ - KUROSHITSUJI



...protože pravidla jsou pravidla. I já jsem vázána vlastními pravidly a ze všech pěti soutěžících tři nějakým způsobem pravidla porušili - Eirin poslala po uzávěrce, ale to není takový hřích, počítala jsem s tím, že se někdo lehce opozdí. Ale jaktože mi ještě nedošel životní příběh od Grellie? A proč Sebby zveřejnila povídku před uzávěrkou?


Děvčata, mám vás ráda, vaše blogy pravidelně navštěvuju a s některými se znám osobně, ale jak jsou pravidla, jdou city stranou... Já jsem ani dlouze o ukončení nepřemýšlela. Prostě jsem si řekla: Konec. A šla jsem psát tento článek. A navíc, nemám už žádné nápady co se témat týče. Takže i já jsem se o ukončení zasloužila - za to se vám všem omlouvám.


Nic proti vám. Ale, jak jsem asi tak desetkrát naznačila, pravidla jsou pravidla...


Pro Cass: Jen tak dále, děvče, ty to někam dotáhneš, já se ti jednoho dne budu klanět při křtu tvých bestsellerů!!

Pro Camelii: Geniální překladatelka a autorka bezkonkurenčního díla o muzikálových smrtkách, které jednoho dne bude slavné.

Pro Eirin: Na tvém blogu jsem pečená vařená (a zvrhle toužím po tom, abys mi ho po ukončení blogování odkázala, hihi) a myslím, že ani překlepy nedokážou zničit skutečnou krásu díla.

Pro Sebby-Zewlu - Překvapuješ mě, takový spisovatelský talent... Asi to bude tím, že jsem od tebe předtí nic nečetla... každopádně povídky na kuro-fan tvůj talent dokazují...

Pro Grellie: Majitelka skvělé fantazie a mimořádně dlouhého vedení (...). Jenže, to že máš talent, to je známá věc... opvaž se dostat do Francie. Česká literatura tě potřebuje!!!

Díky holky, byly jste všechny super a rozhodně s povídkami nekončete...

Omlouvám se za toto opatření.
Vaše Rebecca.

Mizerofilní obrázky

7. dubna 2011 v 13:05 | Rebecca Ciel Lorian Michaelis |  Obrazárna
Varování: Tyto obrázky nejsou z devianart.com, jsou moje. Sice mocneumím kreslit, ale... Tohle se mi povedlo, ale foťák asi neumí fotit. Všichni vypadají moc mladě, protože vlivem nekvality obrázků jsou všechny detaily, vrásky atd... dost nenápadné. A barva vlasů pomocí tužky moc vystihnout nejde. Proto mě to prosímvás neomlaťte o hlavu.



Javert před sebevraždou. On na tom obrázku na sebevraždu nevypadá, zato já jsem při jeho kreslení nemyslela na nic jinýho...Mizerné nasvícení a jak se tak koukám, ujel mu klóbrc, což ale není takový zločin, protože před sebevraždou mu už bylo úplně jedno kam mu jede klóbrc. Ty vlasy mají být šedé, ale když jsem je dala světlejší, vypadal jak Sněhová královna na maškaráku. Jak říkám, stíny a vrásky foťák asi přehlédl a tak chudák komisař vypadá jek desetiletý děccko, dop*dele práce.... A navíc, jak se tak koukám má moc "kočičí" oči. Ale ještě se musím pochlubit, všechny hadry co uvidíte na všech mých obrázcích jsou mým návrhem a dokonce i postavy kreslím bez předlohy...



Fantine's death, detail umírající Fantiny...

Jean Valjean, detail z obrázku Fantine's death.. Zde ještě upravený, uhlazený, ale nešťastný starosta.



Opět se projevil omlazovací talent mého foťáku. Na galeje s tím krámem! Tohle už je komplletní obrázek, já vím, nic moc kvalita, ale je to jedno z mých povedenějších uměleckých děl...

Ou. Snad jste s nelekli...ALE ŘÍKALA JSEM VÁM, ŽE NEJSEM ZROVNA TALENT!!!

Drink with me...

7. dubna 2011 v 11:42 | Rebecca Ciel Lorian Michaelis |  Myšlenky dobré i zlé

Tady najdete Bídníky v češtině ke stažení (ne film, jenom písničky z muzikálu. Upřímně, v angličtině se mi to asi líbí víc, ale na to že české verze anglických songů nemám ráda, je tohle víc než dobré. Mimochodem, dívala jsem se i na 25.výroční koncert, ale dost mě to nemile překvapilo - Javert byl černoch a Nick Jonas jako Marius... fuj. Ta popularita... No, prostě, na 10. výročí to nemá, Colm Wilkinson je prostě nejlepší Valjean, stejně jako Quast je naprosto úžasný Javert. Bohužel, mí drazí, mám pro vás špatnou zprávu, jak znám český texty, budu k nezadržení...

...opouštím ten bídný svět...

Již čtvrtý den jsem doma a stále ještě se nedostavily příznaky nemoci. Asi to bude tím, že jsem zdravá, sakra! Když jsem řekla včera do očí doktorovi, že chci prostě do školy, zíral na mě jak na blba a pak řekl, že tohle za celou svou praxi neviděl... No co! Mám ráda školu, no a co je na tom tak špatného? A přisto mě nutně musel nechat doma. Ach jo... Vím že to myslel dobře, ale pro mě je to jako kdyby mě místo toho odběru krve píchl do krve arsen. Spiknutí, jako!!!

...kde je světcem Jean Valjean...

Kreslím ilustrace k Bídníkům (překvapivě), zpívám si Bídníky (dnes vás nutně musím překvapit), přemýšlím o hromadném vyvražďování zdravotníků (opravdu jsem se hrozně změnila!!!), řeším jak je Cosetta hnusná (dnes je těch šokujících novinek nějak moc), podávám hned několik trestních oznámení (nebojte, už jsem s těma překvapeníma skoro u konce) a přemýšlím o způsobech jak se zbavit mého odporného užalovaného bratra (dnes nejsou Vánoce, přesto vás musím neustále překvapovat!). A zvrhle toužím vrátit se do školy...

...není žádné další "kam", hvězdy, odcházím tam k vám!!!

A matku proklínáááám! je mi naprosto dobře. Maminka se to snaží odčinit seč může, navařila mi mé oblíbené brynzové halušky, pravidelně mě zásobuje zelenými jablky... Ale...

... kdyby odpuštěn měl být zločin... Kam by se poděl mravní řád?!!!

Eh, to ignorujte, pouze už mi končí česká verze bídníků a Javert skáče do Seiny... 

Do not forget my name, do not forget me...

6. dubna 2011 v 13:04 | Rebecca Ciel Lorian Michaelis |  Myšlenky dobré i zlé
Ano, vážení, milí, opět se nevyskutuju ve škole (a opět jsem převzala nadpis z Bídníků, kteří mi zatím fungují jako dobrý zdroj). A opět mě to pěkně štte. já nevím co si matka myslí, ona asi chce, abych bezmocně ležela na postýlce aby mi ona jako velice hodná maminka nosila čaj. To ale není moýné. Nemohla by milostivě pochopit že já chci něco dělat?!
Já tu nejsem jen proto abych celý život strávila chcípáním nudou doma. Co mám proboha dělat? Po dvacáté si pustit muzikál Bídníci? Hm, dobrý nápad, jde se na věc...

Look down, look down...

Vadí mě to. Nenávidím nicnedělání, já jsem typ, který musí neustále něco dělat, něco vymýšlet atd. Vylehávání v posteli - nic pro mě. A teď mi hrozí že během posledního týdne školního roku budu zkoušená ne všecku látku ze všech předmětů. Není to perfektní? Ano, já jsem lehce "našprtaná", jak by řekli mí milovaní (ironie) spolužáci, ale teď ze mě bude prostě trojkařka, hm?! Olympiády mě zřejmě nezachrání.

...You'll always be a slave, look down, look down, you're staying in your grave...

Teď se na mě beztak naštvaly i ty poslední kamarádky, jak je znám. Já za to, že jsem zřejmě dostala černý kašel nemůžu. Ano, šla bych do školy, ano udělala bych všechno abych šla do školy. Ano, a já vím, měla jsem kašlat na matčin zákaz a měla jsem tam jet. Udělala jsem chybu a přiznám si ji. Není mi zle. Nejsem nemocná, jen trochu kašlu. Tak co tu vlastně dělám? Holky, proč nejsem s váma? Nevíte, co? PROTOŽE MÁM BLBOU MATKU. Zřejmě už ani nevíte že existuju, ale...

... Do not forget my name! Do not forget me, 24 601...
 (Bídníci 4ever)

Comforter, filosopher and lifelong shit....

5. dubna 2011 v 8:57 | Rebecca Ciel Lorian Michaelis |  Svět zbytečností
Ehm, toho si nevšímejte. Vážně zřejmě neuhodnete odkud ten nadpis pochází . Já ty mizery (můj pracovní název pro Bídníky) zbožňuju! Jenom podotýkám že nadpis nemá nic společného se smamotným článkem. Monsieur Thénardier vážně nejsem, tím pádem ani "lifelong shit"

Já se lidem spíš vyhýbám, ačkoli jsem ještě před třemi lety byla celkem obstojná extrovertka, jenže tři deprimující roky mě donutily se stáhnout do sebe. Ale i přesto mám kolem sebe i lidi, v jejichž přítomnosti se mi starý optimismus vrací.

Začněmež mojí blogařskou kámoškou, se kterou jsme se před čtrnácti dny setkaly v Brně... Ano, jedná se o Cass. Možná znáte ty výžblepty typu "Jestli tohle je normální, tak já jsem anglická královna". A pak se dozvíte že to normální je.
No nebojte, takhle ten hlod že je Cass Lathenie, bohyně chaosu a já Lorian, bezpohlavní bůh nevímčeho, tímhle stylem nevznikl. Sranda je že kamkoli vlezu, tam se podle něčeho přirovnává.A dokonce i přes icq.

S jednou spolužačkou jsme měly podobné perly, ale nebylo to tak vážné. Ale zasmály jsme se a co víc, tu spolužačku mám jako asi jedinou ze třídy opravdu ráda.

A pak je tu Moi (Grellie) , existence, se kterou kamarádím tři roky bez jakýchkoli hádek. No a tohle už je ovšem vrchol. Jeden z takových to přirovnávacích výžbleptů naleznete zde. Stále z nás chcípám smíchy, ale bude hůř, teda... bylo húř. Jak jistě víte, já jsem schopna začít u každého filmu který je hodnocen na CSFD více než 70%. A mezi tyto filmy patří (bohužel) i úžasná filmová adaptace Bídníků, na kterou mě přivedla Moi a na níž máme dost slušnou závislost, které jsem se nezbavila dosud. No a tak jsme jednou stály na zastávce a já jsem si rozhodla že si do Moi kvůli jejím revolucionářským kecům rýpnu a začala jsem jí říkat Marius. Jí to ovšem vadilo (komu by ne) a tak mi začala řkat Cosetto. To zase vytočilo mě a půl cesty v autobuse jsem vymýšlela jak jí to vrátit. A tak jsem ji oslovila "pane starosto", načež ona mě poctila komisařem Javertem.Jaksi nám to zůstalo. Mě všechny přirovnání podle filmů a nebo knížek nějak tak zůstanou. A jeden pak z toho ai neví jak se jmenuje, přeju vám to zažít.
Takže to berte jako varování, v případě, že mi tu nějaká bárbína udělá reklamu, můžu ji svobodně zatknout!

Ehm, jinak je nám fajn, nevím, jak k tomuhle došlo ale některé situace jsou opravdu síla, to se vždycky můžeme umlátit smíchy! Díky, holky!

Pokud jste dočetli až sem, dávám sem opět pár mizerných (Bídníkofilních) obrázků z Devianart.com, na který se dá říct jenom OMG:



Bože můj, vážně se musí Javert líbat se všema?? Jen tak dál a bude Moi muset najít někoho jinýho podle kterýho by mi mohla říkat...


To si vážně dělají srandu, je vám jasný, že Javert Valjeana nenáviděla a Valjean k Javertovi necítil nic?!!!!


Konečně šel náš milý pan starosta obtěžovat někoho jiného...

Bídníci (les Misérables)

4. dubna 2011 v 15:34 | Rebecca Ciel Lorian Michaelis |  Svět zbytečností
Možná nová srdcová záležitost, bacha na to, kdyby vás to štvalo, tak... Zachovám se jako potvora a řeknu vám, že mě na to přivedla Grellie.

Nyní k postavám:

Jean Valjean (později otec Madeleine a otec Fauchelevent)
Povedený obrázek z devianart.com... Jo, co jsem to.. Už vím.
Jean Valjean pochází z chudé rodiny, matku a otce sand ani nestihl pozdravit a tak ho vychovala starší sestra, která měla tu smůlu, že dětí měla na rozdávání ale peněz ne... A tak milý Jean rozbil výlohu pekařství a ukradl chleba, díky čemuž si vysloužil pět let na galejích (a díky pokusům o útěk si trest protáhl na 19 let).
Díky jednomu dobrému skutku se však ze zahořklého trestance stal vlivný a bohatý člověk, kterého mají všichni rádi a nakonec je zvolen starostou. Ale ani jako starosta však nemá klid... kvůli bezvýznamnému incidentu po něm stále jde policie a tak se musí skrývat pod falešnými jmény.

Inspektor (ve filmu komisař) Javert


Taky dost povedený obrázek... Hádejte odkud. Ne, on běžně nechodí s ránou na hlavě a s kudlou pod krkem, to je obrázek z jedné scény, však se k tomu dostanem.
Javertovi jsou ukradené ženy, Javertovi je ukradené vysedávání v hospodě... Javertovo srdce patří práci, a dává to dost slušně najevo. Jeho životním cílem je dostat vězně číslo 24 601 (Jean Valjean) zpátky na galeje, a snaží se o to jak může... Pdaří se mu to (opět v knize), jenže Valjean opět zdrhne a tím pádem má Javert co dělat. Křestní jméno zřejmě nevede.Není přímo zlý, ale je to fanatik, takže bacha na něj... Mohl by vás totiž poslat na galeje!
Nechci vypadat jako magor, ale měla jsem ho o dost radši než všechny ostatní postavy... Ale musím ho trošku politovat... Pod článkem najdete pár obrázků, posuďte sami.. Mimochodem, v knize není takový suchar jak ve filmu, některé jeho kecy mě zabily.



Fantina





Fantina bývala šťastná, měla přítele, který ji ale jednoho dne opustil a nechal jí po sobě jen dítě, o které se však nemůže starat a tak ho dá na výchovu k Thénardierovým, což je taková... ale ne, k tomu se dostaneme. Thénardiorovi chcou po Fantině za hlídání hříšné částky, které Fantina nemůže splatit a do toho navíc přijde o práci, což jí rozhodně nepomůže. A tak prodá všechno co může - vlasy, dva přední zuby a nakonec i sebe - stane se z ní prostitutka. A aby toho nebylo álo, musí dostat zápal plic...
Fantina má dlouhé zlaté vlasy a má být neskutečně krásná...No, jak kde, tady tento obrázek se mi líbí.






Cosette
Povedená kresbička...

fantinina dcera, vychovávaná zlými a chamtivými Thénardierovými, ale naštěstí ji adoptuje Jean Valjean (kvůli Fantině, kterou si oblíbil) a přestěhuje se s ní do Paříže. Netuší, jak mu tohle děcko zkomplikuje život...










Marius Pontmercy




Student, později revolucionář. Bláznivě se zamiluje do Cosetty (a láska je oboustranná). Abyste tomu rozuměli, Cosetta zatím vyroste, nezamiluje se do děcka, není přece pedofil!!!Je synem plukovníka Pontmercyho, kterému zachránil život Thénardier (Thénardierovi ten skutek nesnesitelně stoupl do hlavy).












Eponine Thénardier


Eponine je vlastní dcera Thénardierových, původně rozmazlený parchant, jenže když se jí Thénardierovi odřeknou, jsou zbyatky rozmazlenosti tytam. Je zamilovaná do Maria a je neštěstná, že jí Marius lásku neopětuje...










Grafika - Les Misérables

4. dubna 2011 v 13:32 | Rebecca Ciel Lorian Michaelis |  Obrazárna
Já vím že nejsem normální, layout na téma klasické literatury je zřejmě... podivný výběr, ale to mě až tak netrápí. Udělala jsem to pomocí obrázků z filmu z roku 1998 (miluju Geoffreyho Rushe!!) no a taky pomocí obrazů z doby kdy se to odehrává... posuďte sami.


Kam dál