Tohle je můj blog, z toho vyplývá, že tady jsem zákon já a jakmile mi sem někdo napíše nějakou pitmou reklamu, bez milosti ho zablokuju. Názory, že mám "hezů BloGíseQ" si můžete strčit za klobouk, stejně jako růžovou, Justina Biebera i Hannu Montanu.Takže nic takového, za prvé pro dobro mého blogu a za druhé pro dobro vašeho klobouku, za který byste si to museli strčit...

Pomsta přejetého psa

20. ledna 2011 v 8:15 | Rebecca Ciel Michaelis |  Výplody fantazie kterou nemám
To ráno bylo zataženo víc než jindy, ale stejně jí nikdo nezabránil, aby si vyjela na kole. Její oblíbenou trasou bylo jezdit do vinohradu, ozobat tam pár hroznů (ovšem jen když byly zralé) a potom jet chvíli jezdit po vesnici. Bylo jí úplně jedno, jestli porušuje pravidla nebo ne, protože jistá základka, na kterou chodila, se nastarala o to, aby její žáci uměli pravidla silničního provozu. A právě na to tato dívka doplatila.
Zase si takto vyjela do vinohradu, sezobla pár hroznů, ale protože ji vinař, který byl právě přítomen sprdl (nemějme mu to za zlé, ta holka měla spotřebu jak blázen), jela zpátky. Všechno se stalo tak rychle. Když sjížděla kopec od obecního úřad, nebrzdila. Do cesty jí vběhl pes. Ozvalo se poslední zakňučení toho psa, výkřik té holky a ječení pánečka. Dívku srážka se psem shodila z kola, ale nic se jí nestalo. Zato u psa bylo jasné, že mu už nikdo nepomůže (měli by si to prohodit, no ne? Páneček taky dotyčnou pořádně sprdl, řval na ni asi půl hodiny, ale dívce bylo vcelku jedno, jestli psa zabila, nebo ne. S dotčeným výrazem sedla na kolo a jela domů. Nikdo si nevšímal krve na jejím kole. Možná, kdyby tu krev umyli, nestaly by se ty hrozné (pro nás ovšem skvělé věci). Čas plynul. Dívka už stihla propadnout z matiky, pohnojit několik diktátů z češtiny a říct v dějáku, že se Adolf Hitler narodil v roce 0 a jeho narozením že začíná nový letopočet a podobně. Také měla problém s pozdními příchody. Jednou ale přišla včas. A to proto že ji probudila matka:
,,Tys tu měla psa?"
,,Ne, proč?", ptala se jí dívka udiveně.
,,Ke tvé posteli vedou psí stopy, jako kdyby měl ten pes tlapy namočené do červené.."
A opravdu. Když se podívala na zem, uviděla stopy psa. Červené stopy psa. A nebyla to jenom barva..Byla to krev. Ale mělo to pozitivní dopad - přišla do školy včas! když přijela domů, byly už psí stopy pryč. Oddychla si. Nebude to muset čistit!!
Vyrazila si tedy na kolo. Když se otočila, uviděla za sebou běžet psa. Nebyl to obyčejný pest. byl průsvitný a vypadal stejně jako ten, co ho naše slečna přejela. a už se od ní neodlepil.
Dívka byla úplně vystresovaná - byla bledá, vychrtlá a chodila po domě jako přízrak. Její matka s ní byla několikrát u doktora, jenomže ten říkal, že jde jen o vyčerpání.
Konec už však byl velice blízko. Matka dívky uvedla, že dívka začala vykřikovat něco o duchovi, ať jde pryč a sedla na kolo. to bylo naposled, co ji viděla živou.
Ale mi víme jak to bylo - dívka se řídila po ulici neuvěřitelnuo rychlostí, ale přízračný pes se jí stále držel jako ocásek. Skočil na ni a dívka ve své neřiditelné rychlosti vlítla přímo pod kola náklaďáku. Uzvala se nechutné křupnutí a všichni ve vesnii pocítili záven ledového chladu. To se pes loučil s tímto světem.
Řidič náklaďáku byl zatčen pro ublížení na zdraví a způsobení smrti nezletilé dívky a měl si odpykat pětiletý trest vězení. Když soudní proces skončil, odváděli ho policisté do jeho cely, ale když se otočil, naskytl se mu nezapomenutelný pohled : Dívka držící psa. Oba byli ošklivě zraněni a oba byli..duchové........
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama